Jsem žena

a jsem ráda, když mi muži podrží dveře, podají kabát, dají přednost ve dveřích...

Kromě toho jsem také žena - sběračka 

Když jsem o tom přemýšlela, tak mám několik sbírek fotografií - různé motivy z různých míst.

Už jsem psala o Sv. Janu Nepomeckém, o dveřích.

Ráda fotím odraz stromů, domů  ve vodě, západů slunce

 

  

 

 

 

 

Další moji sbírku tvoří fotografie obrazů Křížové cesty v kostelích (konec  konců, kostelů mám taky pěknou sbírku) v různých kostelích v různých zemích. Některé staré, jiné moderní. 

 

 

 

 

 

  

 

 

No a velice ráda  fotím lekníny. Ty poslední jsou z odtoku "radioaktivní" vody z jezera v Hévízu (HU)

 

 

 

 

Samozřejmě mám i fyzické sbírky, většinou k nim mám kladný vztah. Jen za jednu se trochu stydím: je uložena v plastové krabici v šatně a je na ní nápis "do toho zhubnu". V tomto případě jsem "optimista: - vydrží mi dlouho a nezbavím se jí.

Nikdy neříkej NIKDY

....nebudu šít roušky. Protože nikdy nevíš, co na nás matka příroda sešle. A protože se nám dnes vrací (no, spíš zítra) nejmladší dítě ze školního "lyžáku" ve Francii a hned jde do karantény, musíme udělat opatření, aby případně někoho kolem nenakazila. Jedním z prostředků jsou roušky. Ušila jsem jich už 8 (máme jednu babičku onkologickou pacientku). Střih jsem našla na netu, použila jsem napařenou bavlnu a mezi dvěmi vrstvami jsem zažehlila oboustranně lepící vliselín. Určitě nám budou slušet...a desinfekce bude jednoduchá : přežehlit horkou žehličkou

Koronavirus nám taky překazil oslavy švagrových 50 narozenin. Tak jsem mu alespoň udělala kytku -

Přeji nám všem, ať se viru i strachu z něj co nejdříve zbavíme

Ráda dělám několik věcí současně

Znáte to, vařit, prát umývat nádobí...Dnes se mi podařilo zároveň  vytírat a šít

Bohužel mi "odešla" žárovka u stroje a je tak nepřístupná, že ji sama nevyměním. Naposledy jsem měla stroj v servisu měsíc. Tak nás (mě a můj stroj) čekají šicí prázdniny. Ale zase budu mít čas na jiná hobby, například umýt okna po zimě

Ale to hlavní jsem včera a dnes dopoledne stihla.

Vnučka Klárka bude mít příští týden dva roky. Dostane ptáčkovou deku, kterou jsem šila už dávno jako společné šití s AnnaBell a dalšími ženami a která čekala na příležitost k dokončení. Navíc jsem ušila ještě polštářek s kočkou.

Chvíli jsem byla na zahradě, nasadit macešky do truhlíků. Chtěla jsem i něco vyplet, ale zem je hodně mokrá. Nicméně jsem objevila kvetoucí dřín a první rozkvétající tulipán.

Tak už tady asi bude opravdu jaro - a já jdu dělat něco "užitečného" - daňové přiznání. 

Poslední dva

výrobky z kreativní dovolené dokončeny. Dostane je starší dcera do nového bytu. Vzor Larimar - strojová aplikace. Vel 40x40cm.

Neratov 

v Orlických horách.

Když jsem se v létě zúčastnila kretivní dovolené, několikrát jsem zaslechla, jak se účastnice baví o 

Neratově. Nedalo mi to a zeptala jsem se, o co jde. Zjistila jsem, že je to maličká vesnice - spíš poutní místo - a směrem, kudy pojedeme po ukončení pobytu k mamce. Zastavily jsme se tam a stálo to zato. 

 

   

  

  

 

 

3 x 3

Přes několik blogů jsem se dostala k informacím o fotografické výzvě pořádané Dášou. Bohužel mám zrovna fofry v práci (odcházím z domova v 6, vracím se taky v 6- večer :-( )a ještě mě trápí RÝMIČKA, tak se nedostanu nikam ven fotit. Když jsem o tom přemýšlela, otevřela jsem počítač a jala se prohlížet fotky z loňého roku. Fotek hromada, vzpomínek taky, no a témat by bylo...

Tak zkusím něco vybrat (maximálně budu diskvalifikovaná, že...)

1. Pravidelná návštěva na naší zahradě. Podařilo se mi vypěstovat a namnožit několik rostlin, které motýly lákají. Mimo jiné verbénu, která je navíc na záhonu velice působivá. No a komule Davidova. Škoda jen, že na ořechokřídlovci bývají jen včelky a čmeláci, kvete až v září, možná je na motýly užpozdě.

 

 

2. Můj oblíbenec - Sv. Jan Nepomucký

Byla jsem jednou v Maďarsku ve městě Kiskunfélegyháza - a tam mají na náměstí sochy -mimo jiné Sv. Jana Nepomuckého. Chtěla jsem zjistit, kdo to vlastně byl, že se dostal až tak daleko a narazila jsem na zajímavé stránky KČT Nepomuk. A zírala jsem, kde všude se s ním turisté setkali. No, teď už tam mám taky několik "prvonálezů". Ale hlavně jsem si uvědomila, kolik je jich (soch, obrazů, kaplí) po Čechách a na Moravě. Manžel už se naučil, že když někam jedeme a slyší"HO" tak má brzdit, protože nebude následovat HOŘÍ, ale HONZÍK a budeme stavět a fotit.

Je pravda, že někde se o něj dobře starají (Broumov), někde poněkud trpí (Březno). A taky je pravda, že se úplně "blbě" fotí, protože je většinou ve výšinách - tedy proti obloze.

 

3. Kávičku, prosím

Nejsem odborník na kávu, rozhodně piju tu, která mi chutná, no a kde mi chutná. Do první kavárny jsme nešli, i když podle míst byla asi navštěvovaná hodně. Ta druhá byla v krásném hrníčku (i prostředí), ale ta nejlepší byla stejně ta poslední (jo, ten kopec na hrníčku a na poslední fotce je stejný, jen ten druhý trochu v mracích)

Příroda 

asi taky žasne, co nám to počasí naděluje, ale já jsem připravená na příchod jara. Zalíbily se mi tulipány šité přes papír. A abych nešila dvě dečky stejné, chtěla jsem na druhou zkombinovat s tulipány žluté narcisy a bílé sněženky. Jenže na světle béžovém pozadí vůbec nevynikly. Tak jsem narcisy vynechala a ze sněženek udělala ...fialky? ladoňky? Vzory jsem našla volně na pinterestu.