Pracovní prostředí 

si musíme "zvelebovat" většinou sami, aby se nám dobře pracovalo. Já jsem zkoušela šít hvězdy a je z toho akorát dečka na stolek v mojí pracovně. (Na misku patří ještě ovoce, ale poslední jablko jsem si dala ke svačině).

Nový obal na nový tablet

Dcera nastoupila na novou školu. To  samozřejmě vyvolalo  nové potřeby (nechápu, jak my jsme mohli vystudovat bez takových NUTNÝCH pomocníků - vzpomínáte si, jak jsme psali poznámky na přednáškách přes kopírák, abychom si je navzájem dávali, když někdo na "přednesy"  opravdu "nemohl"přijít?). Zatímco výběr i nákup zvládla sama, o obal poprosila mě.  

Včera jsem se pustila do bločků s EBRU malbou. No A4 pořád zůstane A4. Tak zatím jen drobnosti. Pro mě obal na mobil a na papírové kapesníčky, pro starší dceru obal na mobil a malou kapsičku na makeup. A konečně jsem mohla požít knoflík po babičce. Zdědila jsem jich celou krabičku.

Mám ráda výtvarné umění, 

Jak v galeriích tak i to pouliční. Ovšem s některým současným mám problém...jak tvrdí manžel, ještě "jsem do toho nedorostla". Bohužel jsem ne u všech "soch"vyfotila kvalitně popisy-tak se jen můžeme dohadovat, co tím chtěl autor říci.

No a tady něco, čemu rozumím i bez popisků

A ještě moje oblíbené "Křížové cesty" 

Tento kostel byl tak přezdobený, že jsem tam asi ani křížovou cestu nenašla

Všechny fotky jsou z Malty, moderní umění zdobí hl. město - Valletu.

Někdo  suší  ořechy 

já  dnes obrázky malované  vlastnoručně  na kurzu EBRU (u Nemravky) s lektorkou Terezou.  Zkoušely jsme nejprve přenést vzory na papír, ale brzy mi došlo  že  pokud chci stihnout "pomalovat" všech 15 kousků  látky A4 a ještě  jeden velký  kus plátna (60x120 cm-podle největší nádoby),  není  čas  na hraní. A protože chci vše použít na šití, šlo mi o ty látky především. Teď  jsem je vyžehlila -a tím  zafixovala barvu.  Na některých  jsou vidět kazy (pokládala jsem tu látku moc opatrně a pomalu na hladinu, tak tam mám takové světlejší  nedobarvené proužky) , tak budu muset víc přemýšlet, až je budu používat .

 Všechny  obrázky po vyžehleni. Vlastně  jich je o jeden navíc, musela jsem vyzkoušet, jak saje moje donesená látka.

 Velké plátno s pavím vzorem.

Krabičky na tajnosti

mi připomíná polštářek, který jsem začala šít  o dovolené. Základní  kosočtverce jsem šila ručně, ty jsem potom sešívala na stroji.

Protože jsem ho dala kamarádce, chystám se na další. 

Maďarsko? Maďarsko!

Čtyři  dny na severovýchodě Velké uherské nížiny. Jak se tam fotí? Blbě... říkám si : to je prostor, nádhera. Ale fotky nic neříkající. Zkusili jsme to z "vyhlídkové věže" - zde  přímo určené k pozorování ptactva. 

 

Základnu jsme měli ve městečku Tiszafüred přímo u jezera Tisza (na řece Tisza) . Jezero bylo uměle vytvořeno v 70. Letech minulého století. Tím, že je v nížině je mělké, plné ostrůvků, leknínů, komárů...Poprvé jsme měli na hotelu sítě v oknech (tedy v Evropě). Kolem celého jezera je protipovodňová hráz asi 3 metry vysoká. Na ní asfalt a cyklostezka. Ráno v 7 úplně prázdná. Proč jsem ji vlastně nevyfotila? Na celé přehradě je jen několik míst, kde se dá koupat, jinak tam místní jen rybaří ( celé rodiny)

 

No a k dovolené patří i křížovky a šití a meloun

   

A toto už je na hrázi přehrady u města Kisköre Vysoká je asi 15 m, s plavební komorou a mini elektrárnou

Ty lodě nekotví u louky ale u vody- zarostlé nějakými vodními rostlinami

Kousek od hráze je upravený "potok" mezi přehradou a řekou tak, aby v něm mohly migrovat ryby

  

Další jezero. Tentokrát na severo-západě u města Tata. Krásné, označováno jako malé, prý ráj rybářů. U Taty je ještě další - velké- ale to jsme našli až večer. Budeme se tam muset ještě jednou podívat, město působilo moc příjemně.