Včerejší růžové úterý

Hned na první  fotce  je jedna z mých nejoblíbenějších rostlin - muškát po babičce, která zemřela v roce 1998. Daří se nám jej s mamkou pěstovat a množit. 

  

 

Žlutá je dobrá

Přihlásila jsem se k Výzvě Barevný týden. 

A dnes dávám fotky na téma "žlutá".

 

 

Únorová žlutá

 

 

Taky žlutá, Praha bez turistů. Byli jsme na procházce se švagrem a jeho ženou a ti byli unešeni, že to ještě nezažili.

Tady té žluté ještě moc nebylo, ale jak se říká...kdo si počká, ten se dočká..

Malá, velká, červená

bylo heslo našeho pátečního dne. Pronášela ho paní v zelené vestě, která příchozím přidělovala řádky na samosběru jahod. Byla jsem s mladší dcerou. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a my jsme poctivě sbíraly...malá velká červená...no, když jsem se potom podívala na sousední řádek, tak tam snad všechny malé zůstaly. 

Jely jsme tam s osmi nádobami - že každá nasbíráme čtyři nebo skončíme, až nás to přestane bavit (podle toho, co nastane dřív😀). 

Dopadlo to tak, že jsme za 70 nim měly plno. Za dalších asi 35 min jsme při vážení zjistily, že máme 18,5 kg (a asi kilo jsme jich snědly na poli 😋) Byly jsme spokojené.

 

A doma nastala další fáze. Dcera se potřebovala učit, tak už jsem na to byla sama. 

Hned jsme si i s manželem udělali koktejl - jahodový.

Asi 2 kg jsem hned připravila pro vnoučata.

Dala jsem ty drobnější do krabiček na mrazák (malé proto, že jsou v krabičce skladnějši).

Zkusila jsem je do pár skleniček zavařit jako kompot, ale to prostě neumím. 

                                              

Udělala jsem 5 dávek džemu: klasiku, s mátou a s čokoládou 

Mezi tím si Míša dala pauzu od učení a pustila se do nepečeného jahodového zákusku. Děláme tyto řezy třetí jahodovou sezónu, letos už potřetí.

                                        

No a samozřejmě tvarohové knedlíky. Asi 70 kusů. Několik jsme jich měli v sobotu jako zákusek, ostatní jsem zamrazila.

         

Takže náš páteční výlet se vydařil. Kvalita jahod na deštivé počasí výborná - i když při sběru jsme plesnivé jahody viděly a nesbíraly, z celých 18 kg jsme vyhodily asi 10 ks a to až ze zbytku dnes, po dvou dnech. Trochu otravná byla cesta , tam půl hodiny, zpět v provozu 45min.

Dokončila jsem další část deky šité v době koronavirové pro radost. Teď jsem na velikosti 140 x 140 cm. Řadu letících hus vynechám a tak, jak to je na druhé fotce se dostanu zhruba na 140 x 200 cm. 

                  

Letos mi krásně kvete citroník. Běhají po něm mravenci, ale mšice na něm nevidím, tak mu snad neuškodí

 

A vysemenil mi žlutý orlíček - na druhé straně domu, než jsem ho před skoro třemi roky zasela (pohodila pár semínek na záhon) a než kde mi loni vykvetl poprve. Je na rohu domu v dlažbě a je to mnohem větší a silnější rostlina, než ten v záhonu.

 

Okolo Třeboně

na kole i autem. I když, autem už to bylo dál.

V Jindřichově Hradci jsme chtěli vidět úzkokolejku - a objevili jsme model železnice v centru na Staré radnici. Byli jsme jako malé děti. A moc jsme se nasmáli a obdivovali celé dílo. Ve videu je čůrající panáček -myslím, že jediný na světě.

U Nových Hradů jsme prošli Terčino údolí. Na asi 8 km procházky jsme potkali snad 10 lidí. 

 

No a konečně na kolech okolo Třeboně. Byli jsme tam už několikrát a vždycky se nám líbilo.

 

Trochu jsem i šila, mám hotovou třetí část, asi 3/4 dílků čtvrté části a vyzkoušela jsem 2 bloky z 6.  části.