Podušičkové rozjímání
Když jsme byli loni s dcerou a její kamarádkou na Floridě, holky se divily, že chci navštívit nějaký hřbitov.Když jsem jim vysvětlila svůj názor, že to, jak se společnost stará o hroby svých blízkých něco vypovídá o společnosti, a když jsme si jeden hřbitov prošli, myslím, že pochopily, o co mi šlo.Ty evropské hřbitovy jsou si dost podobné, ať české, polské nebo ma'darské. Ale i mezi nimi se najdou takové, kde si člověk řekne:"tady bych mohla jednou ležet". Jeden takový je ve Žďáru nad Sázavou. Pravda, byli jsme tam v čase dušiček.
Obřadní síň a rozptylová louka
USA, Florida, Titusville
USA, Utah, Ecsalante ( ale ten toho ducha neměl)
Maďarsko, Nagycenk
Vietnam, Hue, jen tak u cesty
Vietnam, Hue, Pagoda Tu Hieu,
Vietnam, cestou do delty Mekongu (hroby v poli, na zahradě)
Vietnam, ostrov Pho Quoc myslím, že takto někteří "nebydleli" ani zaživa)
Helsinky
Chile, okolí Puerto Varas
Argentina, Buenos Aires (jestli jsem nepomíchala fotky, tak na té druhé je hrobka Evity Peron)
Sýrie, Palmýra ( myslím, že to je 2x historická fotka - vzhledem k válce už asi tato pohřebiště nestojí). Na druhém obrázku je vnitřek věžovité stavby, kam se ukládaly rakve s nebožtíky.
Páni, Jituš, tys viděla kus světa... :-)
OdpovědětVymazatA stejně se mi nejvíc líbí ty naše hřbitovy, české... a ten ve Žďáru nad Sázavou je opravdu moc hezký, krásně udržovaný, moc pěkně se o něj starají.