Na dovolené

jsme s miláčkem už týden. Každý den si říkám, že bych se měla podělit o zážitky. Ale těch je tolik....

Jsme ve Švýcarsku. 

Na cestovaní využíváme místní dokonalou síť železnic. 

Koupili jsme si 15-ti denni STP (Swiss travel pass), takže neřešíme, kolik kam stojí která jízdenka,  STP platí i na některé vstupy na hrady, do muzeí. 

Přiletěli jsme do Ženevy a pobyli od pátku do neděle. Navštívili jsme CERN -Evropská organizace pro jaderný výzkum. Mají tam tu rouru, co v ní honí částice. Nedá se na to šáhnout, tak mi to moc neříká . Ale expozice je pěkně udělaná.

Měli tam mapu, kudy ten urychlovač části vede - má délku 27 km.

Prošli jsme se čtvrtí Carouge - tam moc turistů nejezdí .

Další návštěva v plánu byl areál OSN. Ten stál zato. Viděli jsme sály a prostory ve dvou budovách - jedna z roku 1925 (+-), druhá je ze sedmdesátých let. Kbyž jsme poslouchali výklad, mohli jsme si sednout do křesel.

Místo, kde jsme si mysleli, že je vchod do areálu - ukázalo se, ze je o půl km dál.

Tato židle není reklama na prodejnu nábytku, ale připomíná den, kdy byla podepsána dohoda o zákazu používání nášlapných min. Chybí jí totiž kus nohy

No a potom taková ta klasická místa. Květinové hodiny

Vodotrysk, co původně nebyl vodotrysk, ale koncem 19. Stoleti dočasná výpusť přebytku vody z městského systému čerpání vody. Nyní je to fontána s proudem 140 m vysokým. Vděčný cíl turistů. I my ji máme na desítkách různých fotek - z různých míst.

 

Květiny na ulicích, co jsem si myslela, kolik jich je, ale v Montreaux jich mají ještě víc.

Budova radnice, které se říká Hôtel de Ville. Toto je vlastně dvorana. Do horních částí se jde po schodech nebo po šikmině, jak je vidět na podloubí na druhé fotce. Radnice je v úzké ulici, tak se mi ji nepodařilo vyfotit. Kdyby tam nebyla cedulka, tak bych si myslela, že to je nějaká škola.

Katedrála sv. Petra

Všude na nábřeží Ženevského jezera jsou kromě laviček takovéto válecí - něco, vlastně nevím jak to nazvat

V neděli před odjezdem jsme si půjčili kola -do 4 hod. zdarma. Začátek cesty byl dost hrozný : auta, tramvaje, trolejbusy, kola. Připadlo mi, že kromě tramvají si každý jezdí, jak se mu chce. Cyklostezka ve vyhrazeném pásu pro autobusy. Dojeli jsme k soutoku Rhôny a řeky Arve. Rhôna, na které je jezero, je průzračná, modrá, Arve teče z hor a má svoji přirozenou stříbřitou barvu. Bylo to kouzelné místo, úplně bez lidí. 

  

 

Některé věci nás překvapily, některé pobavily. Na tu loďku tatínek nakládá korbičku z kočárku s miminem.

 

 Všude je na ulicích přístupná pitná voda

Před odjezdem jsem na několika blozích viděla krásné uháčkované kytičky na obaly na levanduli. Já jsem háčkovala naposled ve škole. Tak jsem vyrazila pro přízi a háček   a našla na netu, jak se vlastně háček drží...ještě nemám kytičku na levanduli, ale mám dvě na něco - třeba jako brož nebo na tašku, nebo ještě uvidím

V neděli jsme ze Ženevy odjeli....

P. S. Neteř Lucie porodila dřív než bylo v plánu dvojčata - kluky. Tak všichni držíme palce, aby to kluci rychle dohnali.

Máme to letos

v okolí plodný rok. Od ledna už porodila

Lenka I, Lenka II, v červnu Eva a teď Míša.

V září to čeká neteř Lucku (dvojčata), v říjnu neteř Moniku, v říjnu Pavlu, v listopadu kolegyni Alenu, a v lednu synovcovu manželku Veroniku a další Míšu. Monika, Lucka a Veronika jsou "děti" mojí sestry a čekají své první děti. Takže z mojí sestry se stane během pár měsíců 4-násobná babička.

Pro všechny dárek šít nebudu, ale před časem jsem dokončila dvě dečky. K první "sovičkové" patří i taštička. Deka je menší, asi 100x 135 cm.

No a tu druhou jsem si zapomněla vyfotit, když jsem ji dodělala.(Já hlava děravá). Je na ní aplikace pejska, je ještě menší ( asi 100x80 cm, měla jsem jen zbytek ťapičkového flísu). Třeba ji ještě dcera nezabalila a vyfotí mi ji celou.

Snad se budou mamince a časem i miminku líbit.

Nový batoh

na cesty do práce jsem si ušila podle střihu od Ajky . Koženka je ze Zbytku látek, ucho - popruh je přebytečné ucho z koupené kabelky.

Batoh pro dceru - jen látkový - velikost na notebook

Přilétla k nám návštěva

Užívala jsem si stínu, který nám dává Paulownia a najednou koukám, co to máme kolem květů verbeny (V. bonariensis). Vypadá to jako můra, má to dlouhý sosáček, pořád to poletuje, že by kolibřík? Ale to je blbost, to je pták.

  

Nakonec jsem našla na internetu, že je to dlouhozobka svízelová (a dozvěděla jsem se hromadu zajímavostí). Poletovalo jich tam s motýly (Babočka bodláková) několik.

  

 

Nová verbena - opět semínko z Maďarska. Tedy alespoň já jsem to vyhodnotila jako verbenu :-).Je ještě hezčí, než ta první, doufám, že bude stejně lákat na zahradu hmyz.

A už kvetou denivky

 

 

 

Krásné prázdniny všem (a zahrádkářům alespoň trochu vody) .

Kamarád

slaví kulatiny.  Manžel s kamarády-sportovci mu pořídili elektrokolo, ale já jsem přemýšlela o nějakém osobnějším dárku.

Už na jedné ze společných cest jsme zjistili, že stejně jako my kouká po dveřích a rád si je vyfotí. Hlavně ty staré, co mají něco za sebou. 

A tak jsem sedla k počítači, vybrala ty, co se mi nejvíc líbily a "udělala" z nich kalendář. Na internetu jsem našla citáty na téma "dveře". Ostatní fotky dostal na CD se slovy...tady všude jsme si na Tebe vzpomněli. Tak snad se mu dárek líbí

 

 

Jak pasivně kouřím

Určitě jste někde četli informaci, že člověk MUSÍ ujít denně 10 000 kroků, aby byl dlouho živ a hlavně zdráv. To je veliké číslo. Zvláště pro člověka, který chodí když má cíl. Tedy já si neumím představit, že si denně večer spočítám kroky, které mi chybí, řeknu si jdu na to a vyrazím obcházet sídliště. 

Ovšem teď zase jiný odborník přišel s tím, že vlastně stačí jen 6 000 kroků. To už mě zaujalo. Ale pořád mi chyběl ten správný cíl. Dlouze jsem přemýšlela a došla jsem k závěru, že jediné, co přichází v úvahu, je jít ráno do práce kus cesty pěšky. A tak dojedu do Matičky, sjedu metrem na Florenc a jdu na Karlovo náměstí.  Od dveří metra ke dveřím kanceláře to je rovné 3 km, podle dostupných údajů měří můj krok asi 67 cm . Ujdu tedy  zhruba 4 500 kroků. Když k tomu vezmu ještě cestu na bus, domů, mezi pracovišti, výšlap do 5. patra  ( i když to není denně, ale tak 2x týdně), zahradu a domácnost, myslím, že mám splněno. 

A tím se dostávám k tomu kouření...

Ráno kolem 6:30 je centrum Prahy prázdné...sem tam metař, někde dělníci scházející se na stavbě (pořád se někde něco rekonstruuje), lidé čekající na tramvaj u Masarykova nádraží...

Ale většina z nich s cigaretou v ruce - nebo puse, člověk žasne, co kolikrát dokážou. Přiznám se, že mi kouř vadí i na ulici. Proč ho mám dýchat - když jdu za zdravím... 

A tak si připadám jako zajíc, kličkuju z jedné strany ulice na druhou, přemýšlím, proč kuřáci hází nedopalky na chodník, i když jsou na ulicích koše, a taky podle čeho si metaři vybírají nedopalky, které zametou a které nechají ležet na chodníku...Všimli jste si toho? Myslím, že na dva zametené nechají jeden v klidu na chodníku. 

Ovšem v neděli jsem byla doma a šila. Z malých zbytků úpletu (Ze Zbytky látek) jsem ušila vnučce čelenku (asi 3 Kč), triko a ponožky (dohromady asi 20 Kč). Ta větší čelenka je moje (asi 5 kč). To se to šije, s takovými cenami. Návody a střihy z internetu zdarma, střih na ponožky od Caramilly.

 

 

Znáte to, 

Když musíš - tak musíš (ani už nevím, z jaké je to reklamy). 

Ale je jasný rozdíl mezi "...musím do práce"  a "...musím si ušít..."  Tento víkend si musím ušít novou dečku na stolek (v práci nám vymalovali, uklidili a dokonce okna umyli"), zpracovat ústřižky, které při tom vzniknout,  ušít po dlouhé době nepatchworkové povlaky na polštářky na gauč no a ještě mám něco v plánu na zítra - uvidím, co stihnu.

Zahrádka se letos po deštích zelená, kompostéry (už máme dva) makají a kazí nám sousedské vztahy - takže se dvacet let snažíme přijít na to, co udělat, aby nesmrděly nejen nám, ale ani sousedům. No ale po dvou letech mi vyrostl a vykvetl žlutý orlíček, jehož semínka jsem si dovezla z dovolené v Salt Lake City.

A takto se mi rozmnožily okrasné česneky - už jsem jich hromadu rozdala a sama jich mám asi 20.