Když máte banku hodně rádi

Normálně bych bezdomovce nefotila (ačkoliv ti dva s lahváči mezi bankomaty vůbec nevzbuzovali soucit, bylo ráno před sedmou), ale prostě tomu spojení nešlo odolat. Ovšem odvahu vyfotit ty dva bdící a pijící jsem nenašla.

A ještě krásná modrá hodinka cestou do práce. Východ slunce skoro na jihu. Ale už se to brzy změní

A čemeřice na zahradě

 

Vánoce na krku

Co mi daš letos k Ježíšku?

Sám sebe jako dárek

Tísní tě šaty na bříšku 

Budeme  šetřit na kočárek?

Pámbu mi jistě zvýší plat

až zapálíme první svíčku

Jak tě mám ale milovat

vždyť už spím jenom na krajíčku.

....na tuto básničku si vzpomenu před každými vánocemi, když přemýšlím nad dárky. Tedy další dvě sloky jsem zapomněla. Napsal ji Jiří Žáček a vyšla v miniknížečce-sbírce Milostné prstoklady v roce 1979.

O víkendu jsem se dárkům taky věnovala. Ušila jsem prostírání a mini chňapky- takové jen na prsty, když chce člověk nést třeba horké talíře. Je to vlastně jen obdélník 5x8". Lehce zaoblené rohy, vatelín (využila jsem odstřižky z dek).

K novému

 prostírání nový adventní kalendář pro nejmladší dceru a manžela. Tzv. Vynucené náklady. Jako když si koupíš nový šátek, k tomu potřebuješ novou kabelku,  k ní nový kabát . ...a můžeš skončit u nového auta. Měli jedinou podmínku: nedávej tam nic zdravého