Kololoď

 

Vyrazili jsme do Chorvatska. 

Z města Makarska jsme pluli na lodi Tvrdi  s koly  na hlavní palubě. 

Na lodi bylo 39 turistů a 4 členové posádky.

Ráno  jsme přejížděli mezi ostrovy, přes den výlety na kolech po ostrovech. 

V noci loď kotvila v přístavech. Kajuty byly menší než maličké, některé ale měly i WC se sprchou. Projeli jsme Korčulu, Vis, Hvar, Brač. Tedy jejich části.

Nejdelší túra (naše, protože každý jezdil, jak chtěl) byla 47 km, nejkratší asi 25 km. 

Koupali jsme se na plážích i na moři z lodi. Voda měla cca 18 st. 

Teploty byly krásné, v noci kolem 15-17 st, přes den kolem 26, ve městech asi 30. Pořád lehce profukovalo. Někteří se i spálili.

Stravovali jsme se na lodi, mlsali na pevnině (levandulová zmrzlina). Přes den jsme vozili hlavně vodu.

Dost často nelze platit kartou

Makarska

  

Ostrov Brač, přístav Pučišča

Pláž na ostrově Brač

Tady jsme se nemohli domluvit, co socha představuje. Je to námořník vyhlížející loď nebo je to těhotná žena vyhlížející námořníka. Ostrov Brač, městečko Postira. Vedle byla kavárna Karma. Měli výborné kafe, ale při cestě na WC člověk žasl, jaký nepořádek. Ani ne špína, ale...no, na začátku sezóny bych čekala víc uklizeno.

Brač, město Milna.

Městečko Ložišća. Do Milny, kde čekala loď, to bylo asi 5 km. Víc jsem z něj neviděla ani nefotila, protože těsně nad ním jsem píchla a po pokusu o nafouknutí pneu jsem dostala pokyn: Nešetři sebe ani motor, jeď co to dá. (ať dojedeš co nejdál a nemusíme měnit duši)

Ostrov Hvar, ve vnitrozemí jsme měli jednou objednaný oběd - místní úprava jídla PEKA, kdy se maso, zelenina a brambory pečou v jedné nádobě na ohni , zakryté žhavými uhlíky. Tedy alespoň tak nám to vysvětlovali.V každém případě jídlo bylo dobré a prostředí moc hezké

 

Cesty byly občas divoké, i jsme přendávali kola přes ohrazení pastvin pro ovce.

Těmto cestám (opravdu je to pohled na cestu) se říká makadam. A turisté po tom jezdí na kolech 😂. Místní jezdí jen pokud nutně potřebují (do obchodu, práce, kavárny)

Takto velkou vinici jsme viděli jen jednou, bylo jich tam hodně, ale všechno malá políčka

Za celý týden jen jeden den foukalo, že byly vlny na moři.

Typický kostel s věží, ostrov Hvar,  městečko Jelsa. Hřbitov nízkoúdržbový.

Opuncie na ostrově Vis

Sjížděli jsme z cca 200 m.n.m do přístavu. Jen jsou tam tak úzké silnice, že není moc kde zastavit a fotit

Že je Chorvatské pobřeží samý kámen se obecně ví. Většina stromů jsou olivovníky, pokud to nejsou borovice

Výlet to byl krásný.

Marta

Marta Slunečnice dnes píše na svém blogu o reklamě. 

Když to jde, snažím se reklamy přeskakovat nebo přežít v koupelně. Reklama dokonce způsobila, že nikdy, ale opravdu nikdy nic nekoupím na Alze. Nemám moc ráda reklamy s dětmi - například ta holčička, co kulí oči na maminku, která předmývá nádobí...Některé jsou úsměvné - zlatý krém z lékárny, kofola. Líbily se mi reklamy s Ivanem Trojanem, ale to už je taky pár let. No, víc jich asi neznám.

Ale už kdysi ( asi 2010) mě zaujala tato. Kvůli příběhu (uznejte, ten závěr bych nečekala) a hudbě. 

Píseň Somewhere Over the Rainbow mám dokonce jako vyzváněcí tón na mobilu. Občas se lidi diví, že mi dlouho trvá, než hovor vezmu, ale já si jen vychutnávám hudbu. Nevím, jestli blbě vidím nebo je to opravdu hodně nekvalitní záznam - rozmazaný, ale jinou verzi jsem nenašla.

Komunikace

Dělám si pořádek v mobilu a v PC. To by člověk nevěřil, co tady najde za poklady.  

Takto například vypadá komunikace s naší dcerou. Škoda, že tam není vidět, co mi odpověděla.

Chorvatská dálnice koncem března. Na tu prázdnotu budeme vzpomínat, až tam pojedeme v létě.

Co dodat?

Pozor, taky přestává legrace, jsme již v poslední kategorii. Oba. 

Co nás trápilo v říjnu 2020. I když ani pisálci si s tím nevěděli rady

A něco pozitivního

 Květnové pohledy aneb na poli i na zahradě