Na horách

Na horách v Rakousku jsme byli už v polovině března. Bylo to znát, kromě vrcholů hor a sjezdovek už sníh nikde nebyl. Rampouchy na potůčku rychle mizely. 

Lyžaři si lyžování užili, ráno přimrznuto, odpoledne kolem 2-3 st. Málo lidí. A i Klárka (4 roky jsme slavili na horách) poslední den lyžovala bez dopomoci. Sama sjela celý kopec.

Překvapily nás nové výhledy.

V městečku Spital am Semmering jsme bohužel nenašli ani jednu otevřenou kavárnu ( našli jsme 3-4 zavřené). Jídlo v restauracích a občerstvovnách kupodivu nic moc. Možná už to bylo koncem sezóny. 

Zato farní kostel byl otevřený, tak jsme si ho s vnoučaty prohlédli ( a zapálili svíčku). Bohužel kostel nebyl rozsvícený, oltář byl "zavřený"

V kostele byla jedna socha, určitě je to Sv. Jan Nepomucký. Ale takový netypický. A vlastně ta socha je důvod, proč o tom píšu, i když už je květen.

Druhá socha před farou u potoka

Ovšem největší překvapení bylo, že na hotelu NEBYLA wifi. 

A personál tvořili hlavně Slováci a Maďaři.

Když jsme zjistili, že 2dl čaje stojí všude asi 4,5€, přešli jsme na svařák - stál stejně a chutnal víc. Děti měly za stejnou cenu horkou čokoládu

😉