Konečně!

Po ledovém lednu a promaroděném únoru se dá něco dělat na zahradě. Nejprve zkontrolovat, co už kvete.

    

 

Bohužel u nás došlo i na nepříjemné činnosti. Modřín, který jsme před 19 lety dostali od manželova táty, začal komplikovat sousedské vztahy. Když byl menší, tak jsme ho řezem drželi v mezích, ale teď už to nešlo. Tak jsme mu to vysvětlili, omluvili se a porazili jsme ho. Škoda. Dřevo poslouží na topení a z nejširší části kmene nám snad synovec vysochá nějakou sochu.

Ale zase na druhou stranu, můžeme na jeho místo zasadit něco nového. Jen tomu nesmí padat jehličí každý rok sousedům na dvůr a do okapů.

                 

Noviny

poslední dobou skoro vůbec nekupujeme. Než si je máme večer možnost přečíst, jsou informace v nich staré a hlavně celý den rozebírané na internetu, v rádiu, v tramvaji (tam by člověk mohl dělat tajný průzkum veřejného mínění).

Ale dost pravidelně kupujeme čtvrteční MF. Proč? Je v ní - tedy vlastně v magazíně -  několik Sudoku a úloh na luštění. Je v něm televizní program na příští týden. Je v něm nějaký rozhovor se zajímavým člověkem na zajímavé téma.

A hlavně:  Sloupek Martina Moravce hned na začátku. A ten ze včerejška prostě neměl chybu.

Byl na téma Diety.

En Provence

Kolem vánoc jsem viděla na stránkách  Věrky odkaz na mystery šití s Bonnie Hunter. Vůbec jsem nevěděla, o co se jedná. Tedy že MYSTERY je tajemství jo, ale v šití? Takže jsem pátrala na netu a leccos se dozvěděla. A rozhodla jsem se, že vyzkouším, co dovedu.

Přitáhla jsem dceru k počítači, aby mi přeložila, co já nesvedu.

Ve skříni s poklady jsem našla látky v doporučené barevnosti. Mám ráda obecně středomoří a všechny barvy, které Bonnie vybrala si umím představit kdekoliv na jihu. Navíc bych si sama nikdy netroufla takové barvy vybrat a nakombinovat.

Naplánovala jsem si, že místo 1 velké deky ušiju 2 normální a dostane je synovec jako svatební dar.

Mezi vánocemi a Novým rokem jsem začala šít. Přesně podle návodu. Jenže jsem si nevyzkoušela, jak mám širokou patku. Když mě napadlo přeměřit si výsledné čtverečky, tak jsem zjistila, že je mám menší. Stejně tak V. A tady jsem udělala chybu. Místo abych použila vše menší, tak jsem začala zvětšovat. Ale asi v blbém poměru. Prostě jsem se do toho zamotala. Když dala Bonnie vzor bloku, začala jsem sešívat. Něco mi pasuje pěkně, něco přešívám no a s těmi V jsem se smířila - jsou přírodní - ne sice úplně každé jiné, ale  variabilita tam prostě je :-(.

Z těch malých částí (protože je zvětšit nedovedu) jsem ušila top na polštář. A určitě bude ještě jeden. Jestli budou deky 2 nebo jen jedna ještě nevím, ale určitě je nedostane synovec - nechám si ji pro sebe. Jednak mají psa a já tuším, že by deku mohl používat spíš mazlíček než majitelé, jednak se mi moc líbí. A už se těším na léto. Ještě bude chvíli trvat, než deku dokončím, ale pak se pochlubím. Nevím jestli krásou deky a pečlivostí práce, ale určitě svojí trpělivostí. Mám pocit, že ty dílky jsou opravdu prťavé.

 

PS. Na stánkách Bonnie už se návod nedá najít, ale píše o svojí cestě do Thajska a Číny. Jestli se tam inspiruje barvami na další deku, tak už se těším.

Baťůžek pro Matýska

Taštička

do dámského auta. Viděla jsem je na pinterestu a konečně se do nich pustila. Prvni do našeho auta, další pro dceru a pro kamarádku k svátku. Ta první původně neměla knoflík, ale zdálo se mi, že když do ní dám něco těžšího, tak se prověsí. Tak jsem přišila ještě jednu šňůrku a knoflík. Na posledním obrázku je vidět, jak to vypadá v autě.
Stříhala jsem obdélník 25*38 cm, výsledná velikost je asi 23*17 cm. Ucho na pověšeni je celkem 32 cm  a šňůrka na knoflík 20 cm.

 

 

 

Velká taška z riflové sukně

 

Ucha jsem ušila z ustřihnuté délky, a protože se mi zdála krátká, nastavila jsem je látkou, kterou jsem použila na podšívku.