Na dovolené

jsme s miláčkem už týden. Každý den si říkám, že bych se měla podělit o zážitky. Ale těch je tolik....

Jsme ve Švýcarsku. 

Na cestovaní využíváme místní dokonalou síť železnic. 

Koupili jsme si 15-ti denni STP (Swiss travel pass), takže neřešíme, kolik kam stojí která jízdenka,  STP platí i na některé vstupy na hrady, do muzeí. 

Přiletěli jsme do Ženevy a pobyli od pátku do neděle. Navštívili jsme CERN -Evropská organizace pro jaderný výzkum. Mají tam tu rouru, co v ní honí částice. Nedá se na to šáhnout, tak mi to moc neříká . Ale expozice je pěkně udělaná.

Měli tam mapu, kudy ten urychlovač části vede - má délku 27 km.

Prošli jsme se čtvrtí Carouge - tam moc turistů nejezdí .

Další návštěva v plánu byl areál OSN. Ten stál zato. Viděli jsme sály a prostory ve dvou budovách - jedna z roku 1925 (+-), druhá je ze sedmdesátých let. Kbyž jsme poslouchali výklad, mohli jsme si sednout do křesel.

Místo, kde jsme si mysleli, že je vchod do areálu - ukázalo se, ze je o půl km dál.

Tato židle není reklama na prodejnu nábytku, ale připomíná den, kdy byla podepsána dohoda o zákazu používání nášlapných min. Chybí jí totiž kus nohy

No a potom taková ta klasická místa. Květinové hodiny

Vodotrysk, co původně nebyl vodotrysk, ale koncem 19. Stoleti dočasná výpusť přebytku vody z městského systému čerpání vody. Nyní je to fontána s proudem 140 m vysokým. Vděčný cíl turistů. I my ji máme na desítkách různých fotek - z různých míst.

 

Květiny na ulicích, co jsem si myslela, kolik jich je, ale v Montreaux jich mají ještě víc.

Budova radnice, které se říká Hôtel de Ville. Toto je vlastně dvorana. Do horních částí se jde po schodech nebo po šikmině, jak je vidět na podloubí na druhé fotce. Radnice je v úzké ulici, tak se mi ji nepodařilo vyfotit. Kdyby tam nebyla cedulka, tak bych si myslela, že to je nějaká škola.

Katedrála sv. Petra

Všude na nábřeží Ženevského jezera jsou kromě laviček takovéto válecí - něco, vlastně nevím jak to nazvat

V neděli před odjezdem jsme si půjčili kola -do 4 hod. zdarma. Začátek cesty byl dost hrozný : auta, tramvaje, trolejbusy, kola. Připadlo mi, že kromě tramvají si každý jezdí, jak se mu chce. Cyklostezka ve vyhrazeném pásu pro autobusy. Dojeli jsme k soutoku Rhôny a řeky Arve. Rhôna, na které je jezero, je průzračná, modrá, Arve teče z hor a má svoji přirozenou stříbřitou barvu. Bylo to kouzelné místo, úplně bez lidí. 

  

 

Některé věci nás překvapily, některé pobavily. Na tu loďku tatínek nakládá korbičku z kočárku s miminem.

 

 Všude je na ulicích přístupná pitná voda

Před odjezdem jsem na několika blozích viděla krásné uháčkované kytičky na obaly na levanduli. Já jsem háčkovala naposled ve škole. Tak jsem vyrazila pro přízi a háček   a našla na netu, jak se vlastně háček drží...ještě nemám kytičku na levanduli, ale mám dvě na něco - třeba jako brož nebo na tašku, nebo ještě uvidím

V neděli jsme ze Ženevy odjeli....

P. S. Neteř Lucie porodila dřív než bylo v plánu dvojčata - kluky. Tak všichni držíme palce, aby to kluci rychle dohnali.