Na horách

Na horách v Rakousku jsme byli už v polovině března. Bylo to znát, kromě vrcholů hor a sjezdovek už sníh nikde nebyl. Rampouchy na potůčku rychle mizely. 

Lyžaři si lyžování užili, ráno přimrznuto, odpoledne kolem 2-3 st. Málo lidí. A i Klárka (4 roky jsme slavili na horách) poslední den lyžovala bez dopomoci. Sama sjela celý kopec.

Překvapily nás nové výhledy.

V městečku Spital am Semmering jsme bohužel nenašli ani jednu otevřenou kavárnu ( našli jsme 3-4 zavřené). Jídlo v restauracích a občerstvovnách kupodivu nic moc. Možná už to bylo koncem sezóny. 

Zato farní kostel byl otevřený, tak jsme si ho s vnoučaty prohlédli ( a zapálili svíčku). Bohužel kostel nebyl rozsvícený, oltář byl "zavřený"

V kostele byla jedna socha, určitě je to Sv. Jan Nepomucký. Ale takový netypický. A vlastně ta socha je důvod, proč o tom píšu, i když už je květen.

Druhá socha před farou u potoka

Ovšem největší překvapení bylo, že na hotelu NEBYLA wifi. 

A personál tvořili hlavně Slováci a Maďaři.

Když jsme zjistili, že 2dl čaje stojí všude asi 4,5€, přešli jsme na svařák - stál stejně a chutnal víc. Děti měly za stejnou cenu horkou čokoládu

😉

 

Návštěva

Tento týden tady máme dceru s vnučkou. A venku se udělalo docela hezky. Takže bezva týden. Zkoušely jsme nová vykrajovátka, "růžové linecké" a máslové sušenky ke kafíčku. 

Máslové sušenky jsem zkusila i kokosové a oříškové, jsou dobré. 

Růžové linecké nám po upečení moc nechutnalo, cítily jsme z něj "chemii" z jahodového pudinku. Teď po 2 dnech se trochu rozležely, tak je to lepší . I když tu růžovou jsem si představovala víc růžovou. 

Upečené

Před pečením

Oli už jí sama. Protože nesedí, je v autosedačce. A protože jí v 8 měsících ještě leccos z jídla upadne, ušila jsem jí 2 tmavší trika. Teplejší s delším rukávem, plátěné na léto. Obě jen na suchý zip, aby oblékání hladového děcka netrvalo dlouho. 

Střih z internetu  Izzy top mi moc vyhovuje a holkám taky.  Z dalších zbytků jsem ušila dvoje tepláčky.

No a odpoledne trávíme na zahradě. Oli se seznamuje s trávou, modřenci, tulipány. 

Letos mi kvetlo několik čemeřic, které už jsem zapomněla, že jsem je kupovala. Jedna z nich je tmavě fialová, další tato plnokvětá .

Dokončeno.

Mystery Grassy creek (2020) šité s Bonnií H. Dodržela jsem barvy, ale zmenšila jsem velikost (asi 140 x 205 cm). Tentokrát jsem dala dozadu bavlněnou látku. Vzor prošíváni jsem neřešila, nazvala bych ho rohy a parohy. 

Velikonoce za námi

Já je nemám ráda (ani nevím proč) a moc je neslavíme. Většinou se mi ani nepodařilo pěkně obarvit vajíčka. Tak jsem letos uháčkovala pár pytlíčků, do kterých jsem vajíčka vsunula. A na nějaká vajíčka jsem dala smršťovací fólii z časopisu. 

Pekla jsem tři beránky, u dvou se mi  srazilo těsto. Proč?? Nevím. Další mechový dort byl výborný.  Zkoušela jsem krém se zakysanou smetanou, ale byl řidší.

Dva dny jsme využili k návštěvám rodiny a kamarádů. Místo kytek pro dámy jsem udělala vypichované ozdoby na stůl.

 

Poprve jsme byli na vycházce v Boreckých skalách u Rovenska pod Troskami. Krásná záležitost

Skála nazývaná "Kniha", i když každý z nás čtyř viděl něco jiného.

Skála "Želva", tady to bylo jasné

No a včera nám napadaly na zahradu krásné kroupy. Modřencům to naštěstí nevadí.

Mechový dort

 V září budeme mít v rodině svatbu. Odloženou. Tak už rok se sestrou uvažujeme, co upečeme do výslužkových krabiček. Teď mě napadl mechový dort. Ale kvůli praktičnosti raději řezy. Už na podzim jsem si udělala "rešerži" receptů na internetu. Z asi 4 vybraných jsem včera Tento vyzkoušela. 

Pro příště zkusím dát trochu míň oleje ( myslim tak 140 ml). V lednici jsem měla jen jeden tučný tvaroh a 1 mascarpone na krém. Přidala jsem citronovou šťávu z 1 citronu, příště dám víc. A spodní plát jsem pomazala višňovou marmeládou. 

Z této dávky jsem udělala dva řezy, myslím že to je 12-14 pěkných porcí. A chutná !!

Tak kde začít...

...asi od začátku. Konec loňského roku byl hektický. Předávala jsem práci třem kolegyním: jedna dělala koncem listopadu atestaci, druhá se vracela 2.1.2022 po mateřské. V jejím případě to bylo spíš korespodenčně, jen 3 hodiny na místě. Ještě že jsou ty mlaďuchy tak šikovné. Okolo měl co chvíli někdo covida, odstěhovala se nám nejmladší dcera.  

Od nového roku jsem v důchodu a jak se říká : "nic nestíhám".  Hned po novém roce jsme na horách s manželem, synem a jejich dvěma dětmi chytli covida.  Potom vnouček dostal neštovice. Mezi tím jsem si užívala lázní v Maďarsku. No a od konce února to stojí za velké kulové... musím přiznat, že mě situace kolem Ukrajiny dost ničí. To asi všechny z nás 😪

Ale přesto jsem se dostala k šití, háčkování, patchworku. Ušila jsem dceři vánoční prostírání.

Trička pro vnučky 

Šaty pro vnučky

 

Bačkůrky pro Oli, stejně je skopává.  Letní klobouček  čeká na vyzkoušení a došití.

 

Spací pytel 

Po dvou letech došitá deka podle  Bonnie H. Na zadní stranu chtěla dcera opět minky.

Tulipánové prostírky a ubrus. Dlouho jsem na fotky narážela na pinterestu, až jsem si ten vzor na šití přes papír nakreslila sama.

 

Na vánoce jsem šila kamarádkám pouzdra na brýle

Moje nová souprava do kabelky (ještě i obal na respirátory)

Tašky původně na jídlo - v jedné mám věci na háčkování, ta prostřední je ušitá z odstřižků z hvězdové deky.

Dvě nová trička  - moje. Konečně dochází na látky (většinou zbytky), které když vidím udělám: "jé, to by bylo triko, halenka...

Podkafíčka : těch bylo hromadu, zbytek mají dcery

Něco málo pro panenku

 

A teď přemýšlím, kolik věcí jsem zapomněla vyfotit. Třeba prostírání pro kamarádku k vánocům.